Naší cykloexpedici jsme si naplánovaly (ano, Y je správně, jako my ženy 
) na červencové sváteční dny, 5. - 8. 7. 2007. Cílové místo byla Kvilda - šumavská vesnice u Vimperka. Je to osvědčená destinace, obzvláště vhodná pro turisty a speciálně pro milovníky cykloturistiky všech věkových kategorií a zdatností.
První otázkou bylo, jak se vůbec dostat na Kvildu z výchozí stanice Strakonice. Varianta auto padla, protože žádná z nás nemá dost odvahy, aby jela s třemi koly na nosiči na střeše auta. Takže nám nezbylo nic jiného než zvolit kombinovanou variantu: trasa Strakonice - Vimperk vlakem, trasa Vimperk - Kvilda cyklobusem (modrá linka - jestli se nepletu). Tímto způsobem jsme cestovaly i zpět.
Cyklobus je docela pohodlný dopravní prostředek. Kola vám dá obsluha do stojanů, “přikurtuje”, vy jen zaplatíte u řidiče spolu s obyčejným jízdným. Cyklobusů jezdí po Šumavě celá řada, jen si vybrat ten nejvhodnější spoj.
Přijely jsme na místo činu ve čtvrtek dopoledne. Pršelo. Ubytovaly jsme se. Pršelo. Došly jsme si nakoupit. Stále pršelo. Navštívily jsme místní vynikající pekárnu. Pro změnu pršelo. Rozhodly jsme se, že pojedeme do Kašperských Hor na hrad Kašperk. Žádný vhodný bus nám už nejel. Pršelo. Prostě ve čtvrtek pršelo “furt”. Co nám zbývalo, když všechny varianty padly? Hrát karty na pokoji, hlasitě se bavit, strašně se smát a trochu “se kravit”. Na posilněnou jsme si obstaraly vodku a džus Nevím, čí už to byl nápad, ale tak nějak jsme se shodly, že jsme to už dlouho nepily, možná deset let a tak se udělalo rychlé rozhodnutí ohledně pitiva Ano, hezky jsme si zavzpomínaly na staré dobré časy džus-vodka
Pátek. V noci přestalo pršet. K ránu zase začalo. Už jsme měly naštěstí vyhledané spojení do Kašperských Hor. Toto spojení jsme opravdu použily, protože to s počasím vypadalo všelijak. V Kašperkách jsme vystoupily na náměstí a vydaly se dobývat hrad Kašperk. Cestou jsme udělaly několik fotek zataženého počasí a pak už radši ani nemluvily, protože začlo to pravé dobývání. Kopec - hnusnej kopec - krpál - tamhle vidím v lese houbu babku - zase ten příšernej krpál - už jsme asi v půlce - odkládáme horní vrstvy oblečení - pijeme - plazíme se - už se blížíme - závěrečné stoupání… No, stálo to za to, i když jsme si myslely, že tam lezeme asi půl dne a že to asi nikdy neskončí. Pokud máte malé děti či dokonce tlačíte před sebou kočárek, tak tuto pěší variantu nedoporučuji. Raději se přibližte k hradu autem.
Hrad Kašperk byl postaven za doby Karla IV. Karel IV. hrad “někomu” daroval, protože “někomu” “něco” dlužil… A to darování nakonec skončilo tak, že byl hrad za 2. světové války darován Hitlerovi. No, a pak byl hrad samozřejmě raději zestátněn Tolik z úsměvné historie.
Na hrad se raději vypravte za hezkého počasí, je pak hezky vidět do kraje, jak řekl pan průvodce, obzvlášť hezký rozhled je prý z přilehlé zříceniny.
Na cestě zpátky se již začala obloha rozjasňovat, takže jsme stihly ještě malý výlet Jezerní slať - Horská Kvilda a zpět. To vše, světe, div se, na kolech a bez deště
Sobota. Krásný slunečný den. Rychle udělat svačinu, naplnit láhve a honem do cyklistického Dnes jsme se rozhodly “vyjet” na Poledník. Nevím, co o Poledníku víte, ale my jsme z předchozích zkušeností moc dobře věděly, že na Poledník se vyjet nedá. Rozhodně průměrně zdatný člověk bude muset volit kombinaci vyjetí a tlačení. Tak jsme dopadly i my.
Cesta na Poledník není ovšem jen do kopce, pokud zvolíte podobnou trasu jako my, tak si i příjemně zajezdíte obklopeni krásnou šumavskou krajinou. Zde je “itinerář”: Kvilda-Filipova Huť (do kopce)-Modrava (z kopce, zhruba v půli kopce staví podnikatel Bakala-ale nejezděte tam, nic tam neuvidíte)-následuje příjemná projížďka (na Modravě si dejte pozor na odbočku-nevyjíždějte nahoru do kopce-to je turistická stezka, ale jeďte mírně dolů): Rybárna-odbočka k Tříjezerní slati-Javoří Pila-konec příjemné projížďky: po Javoří cestě (stoupání, z přestávkama až na Poledník)-Bavorská cesta-Předěl-Poledník.
Shodly jsme se na tom, že to není zase tak hrozné. Nechá se to zvládnout, nesmíte však tlačit na pilu, dělat přestávky, občas tlačit a máte docela příjemně strávený den. Žádná krev, pot a slzy.
Na Poledníku je rozhledna, v jednotlivých patrech můžete navštívit tématické výstavy: flóra a fauna, historie zaměřená na pohraniční stráže a kdysi střežené hranice, orkán kyrill. Kyrill tady opravdu mohutně řádil. Je to vidět i z pohledu z rozhledny.
Zpáteční cestu z Poledníku jsme se snažily zvolit tak, abychom jely jinou cestou a aby to byla cesta pokud možno klidná, s co možná nejmenším počtem cyklistů. To se nám sice povedlo, ale za tu cenu, že jsme “ztratily” žlutě značenou cestu a musely jsme volit mezi poli stezku Zde je: Poledník-Předěl-Bavorská cesta-Pod Jezerním hřbetem-zde jsme se měly napojit na žlutou turistickou stezku, což se povedlo, ale nějak se nám ztratila v poli-napojit jsme se, dle původního plánu, měly přímo u Plavebního kanálu, ale nám se “napojení” podařilo na silnici vedoucí ze Srní do Prášil kdesi nad Plavebním kanálem-sjely jsme proto do vesnice Mechov, kde jsme již správnou cestu našly-odpočinková cesta podél Vchynicko-Tetovského plavebního kanálu-Rokyta-kolem Antýglu-podél Hamerského potoka (zde je oficiálně zakázána jízda na kole, ale nezkuste to, když je tady tak pěkná cesta)-Horská Kvilda-Jezerní slať-Kvilda.
Neděle. Opět slunečný den. Pro nás to byl ovšem den poslední. Bohužel. Zvolily jsme si tentokrát kratší trasu, abychom měly dostatek času na případné sbalení a dobalení se. Vytipovaná cesta nevedla tentokrát na žádnou rozhlednu, z větší části se jelo lesem. Můžete zde dobře vidět, jak postupují práce na odklízení následků Kyrilla. Kdo nebude mít tu možnost vidět krajinu z blízka, tak tomu můžu prozradit, že odklízení bude mít ještě dlouhého trvání. Na některých místech jsou polomy opravdu zásadní. Pokud si chcete udělat představu přikládám fotku kůrovcovo-kyrillovské paseky.
Naše nedělní cykloputování vedlo těmito záchytnými místy: Kvilda-po Zlaté stezce (zde jsem měla malý defekt s kolem-nevracely se mi brzdy, ale sympatický člen Horské služby mi byl ochoten pomoci a brzdy patřičně utáhl a povolil -Bučina-U Pramene Vltavy (cesta sem vede bohužel do slušného krpálu)-Černá hora (pořád do kopce)-sjezd na Ptačí nádrž-Filipova Huť-Kvilda.
Tak skončila naše cykloexpedice. Nikdo se nezranil, nikoho jsme nezranily, všechno proběhlo v pohodě.
Pro úplnou výpovědní hodnotu musím dodat informace ohledně ubytování:
Ubytovány jsme byly na chatě Teplárny Strakonice. Cena 180,- Kč/osobu/noc. Vybavení pokojů sparťanské: malé pokoje, rozkládací postele (na noc rozložit, na den složit, jinak se nevejdete), nějaké skříně, stůl, židle, kuchyňka, hygienické zařízení společné na chodbě-ale v dobrém stavu, možnost uskladnění kol, případně lyží, v pokojích se nechá sušit i velké prádlo
Myslím, že pokud svůj pobyt zde pojmete sportovně, bude toto ubytování dostačující. Koneckonců, je zde mnoho jiných restauračních zařízení, v případě, že vám nevyhovuje vlastní vaření. My jsme jednou jedno navštívily a byly jsme poměrně spokojeny - Penzion u Malíků (hned u parkoviště).
Kontaktní údaje na tuto chatu se hůře shání, webové stránky neexistují, nebo se mi nepodařily najít. Přikládám jen telefon, který jsem někde našla, snad bude stačit: 388 435 518 - buďte trpěliví, správcová není ve své kanceláři neustále. Případně zkuste přímo webové stránky Teplárny Strakonice , tam by vás snad mohli přepojit.
Sportu zmar!
Lucka
